Království Answer-kapitola druhá
14. 9. 2007
Kapitola 2:Záchrana
Toren se potichu plížil po zemi....plazil se....a nerad.Hlína ho tlačila do dlaní a oblečení měl zablácené.Teta mě uškrtí,pomyslel si a nad tou představou se uchechtl.
Trčel tu dobrou půl hodinu a slunce se schovávalo za mraky.Začaly opadávat listy ze stromů a Torenova pozornost byla u nich....už se blíží zima...pomyslel si.
Počasí bylo chladné a i stromy daly najevo že se blíží první sníh...sníh...přemýšlel Toren...a vůbec si nevšímal okolí...měl by....je na lovu...
Kanec se nenápadně přiblížil a očichával okolí...cítil člověka ale ať se rozhlížel jak chtěl nikoho nebezpečného neviděl a tak si pochutnával na zbytku trávy kterou měl v tlamě..
Toren byl dobře schovaný a kanec neměl šanci ho zahlédnout...musel chvíly vydržet... a nehýbat se...
Nohy ho začaly svědit ale musel ještě chvíly vyčkat...malý broučci si pochodovali po jeho rukách a on je jen odfouk....nesmí ho nikdo rušit....při lovu....na kance se musí potichu...a bezpečně...s rozvahou...a trpělivostí....to ho učil jeho starší bratr....jediný bratr....kterého má.
Kanec se pomalu otáčel.... asi chtěl najít další zelenou trávu...
Toren zacítil příležitost a nasadil si šíp na tětivu...pomalu natáhl....vyrovnal si dráhu letu a lehounce dýchal....prsty se mu začaly potit...pomalu pouštěl šíp...ale nesměl to unáhlit...jinak netrefí....už ho měl na mušce....stačí pustit a.... vystřelil....
Šíp letěl obrovskou rychlostí přímo na nic netušícího kance....
Už to vypadalo že se kanec nedožije zítřka ale šíp se před kancem zastavil a plul ve vzduchu.Co to má bejt...pomyslel si Toren a nevěříčně hleděl na létající šíp....
Kanec se podíval na plující úkaz a podivně zakvičel....byl to nesmírně odporný zvuk...takoví který není u žádného kance tak hrozný...jako tento.
Šíp zčistajasna spadl na zem a otkutálel se pryč...a čtyřnohé zvíře se oklepalo...kanci se normálně neoklépavají ale tento....byl jiný...choval se jako člověk...ale to není možné...je to zvíře...
Kanec se nenápadně otáčel a pokračoval ve svém oklepávaním....
To je divný....řekl si Toren a dál zíral na zvíře...
Hodně divný...
Bratr mu říkal o kancích všechno ale že by se oklepávaly...
To ne.....
To neříkal...
Ani slovo...
Z myšlenek ho vyrušil právě on....
Kanec se oháněl a házel rypákem na strany....byl hrozně neklidní...rozvášněný
Zachitil stopu....
A asi se mu nelíbila...
Toren se naklonil aby se podíval líp kam se kanec dívá....kdyby na něj tak by byl docela v průšvihu,protože s kancem je těžké bojovat....
Ale nebyl to Toren,protože se otáčel do zadní části lesa....musel tam být....někdo jiný.
Kanec se nervozně otáčel a kvičel svým odporným zvukem....a pak se v jediné sekundě zastavil a zíral na něco vzadu ve křoví...něco ho upoutalo...
Rychle se rozběhl a zmizel ve křoví...
Toren se postavil a samou zvědavostí utíkal za ním...v hlavě mu hířily otázky...a na každou chtěl znát odpověď...a to rychle...
Cestou narazil na svůj šíp...ale nezastavil se u něj a běžel dál...pokračoval za kancem...za každou cenu...
Proběhl pár křovin a větvičky ho škrabaly po celém těle...nevšímal si jich.
Utíkal dál ale začínal si myslet že ho ztratil...mohl kdykoliv odbočit...ale mohl taky jít pořád rovně....kdo ví....musím to zkusit...a jít dál.
Rozhrnul další větev a uslyšel kvikot...je blízko...šel dobře.
Při každém dalším kroku se mu svíjelo hrdlo...a on hořel zvědavostí...
Tolik otázek....ten šíp ve vzduch...proč se zastavil...divné chování kance...a šílený kvikot....
Větev za větví odhrnoval a každé tempo bylo o něco rychlejší a rychlejší...
Byl blízko...kvikot byl hlasitější čím dál víc...a víc.
A pak ten odporný zvuk přestal....
Toren se zastavil a naslouchal....nikde nic neslyšel....vůbec nic.
Asi utekl moc daleko...je pryč....pomyslel si.
Už se pomalu a zklamán otáčel,když v tom něco zaslech....ale ne kance...byl to hlas...mužský....a zněl jako výkřik...výkřik zoufalství.
Toren se zděsil....ten kanec někoho napadl... a ten chudák ho nezvládne....domyslel si.
Toren se s rychlostí rozběhl směrem k výkřiku a vytahoval svůj luk....cestou nasadil šíp....a napnul podruhé tětivu....těď s ještě věčí odhodlaností....musí tam být v čas...
Rozhrnul poslední větev a spatřil něco co ho v živoťe ještě nepotkalo...byl svědkem nesmírné podívané...něčeho neuvěřitelného....
Ten muž tu byl a chudák celej od krve klečel a něco si říkal pro sebe....ale útočník tu nebyl.....byl tu ale místo něj podivný výtvor který Toren v životě nikdy neviděl....černá bytost se stejně tmavou kápi....a kolem ní se rozléhaly oblaky černého dýmu....
Byl sice ze zadu ale Toren viděl že je asi dva a půl metru vysoký a nesmírně páchnul zkaženýmy výpary...z toho se Torenovi dělalo zle...ale těd musí zachránit toho muže...na ničem jiném nezáleželo...a rozběh se.
Luk pevně držel a byl ochoten ho snížit o jeden šíp....vypustil ho a šíp letěl obrovitánskou rychlostí...přímo na černou siluetu....a tentokrát se Toren trefil....
Šíp proletěl tělem a netvor se napřímil,oklepal se a zmizel!!!!!
Toren nad tím ale nepřemýšlel a běžel k raněnému muži....muži který mu řekne tu nejdůležitější věc jakou kdy Toren slyšel......
Toren podepřel muži hlavu a udiveně na něj zíral....byl středního věku ale v obličeji byl utrápený a skleslý....ten kanec ho musel pořádně vystrašit...krev mu stíkala z hnědých vlasů přes oči a na Torenovi ruky odkapávaly kapičky...
Krev...pomyslel si Toren...a dál zíral na muže...
Ten měl přivřené oči a něco si mumlal....nešlo mu rozumět...asi to měl z ran které způsobil čtyřnohec....ale kde je?....uvědomil si konečně Toren a rychle se ohlížel kolem dokola jestli tu někde nečíhá....byli by pro něj snadný cíl....
Ale po kanci ani stopy....asi utekl....pryč.
Jsou tu?vydechl raněný a vytrh Torena z přemýšení.....
Toren se opatrně zeptal....kdo jsou oni?.....je jich tu víc?
Jestli by tu byl víc než jeden kanec byl by to obrovský problém....sotva zabít jednoho ale víc...to bych já nezvlád...kdyby tu tak byl...Nigel...ten by si poradil.
Oni se vrátí,zamumlal muž a otevřel oči....chvíly šmátral zrakem nahoru a dolů....a pak stočil svůj pohled na Torena...
Zíral na něj s otevřenou pusou a pak vyslovil....tak to si ty?
Promiňte ale já vás neznám....odpověděl Toren
Jsi mu podobný ale čekal sem někoho staršího....vyslovil a ignoroval údiv Torena.
Konečně tě potkávám....
Konečně jsem tě našel....
Konečně jsem si jistý....
Vy si mě asi z někým pletete pane...namítl Toren.
Aď si Toren zazpomínal jak chtěl toho člověka nikdy neviděl....určitě.
Ten na něj pořád zíral a otevíral pusu....byl zraněný ale byl v obličeji podivně štastný....ale z čeho....byl na sklonku života....Toren to poznal podle hlubokých ran....ale ten muž to asi nevěděl....chudák....
Opatrně položil muže k borovici....byl to mladý strom....ale svůj věk měla.
Prosím řekni že jsi to ty....prosím tě o to.....řekni to....vydechoval pomalu.
Toren se nechápavě podíval muži do očí a odpověděl....promiňte ale já vám nerozumím....nevím o čem mluvíte a ani nevíc co odemě chcete...myslím že si mě s někým pletete....já vás neznám a vy mě určitě také neznáte to bych si vás pamatoval....a krom toho si myslím že bysme se měly zabívat vašim zraněním protože je vážné a podle mě to nezvládnete....je mi to líto ale ten kanec vám zasadil smrtelnou ránu tak.....než to vystačil doříct skočil mu do řeči...ha kanec!
že mě napadl kanec!takovej ubožák...to se pleteš chlapče...mě nezkolil čtyřnohec...byl to...
Torenovi to v té chvíly docvaklo...nebyl to kanec koho Toren prostřelil a nebyl to on kdo tu stál....to divné chování a kvičení...hned mu to bylo divné....hned mu to mělo dojít....to nebyl kanec ale to černé stvoření!!!
Ano....máš pravdu...byl to on.
A proč vás napadl?
On to měl nakázáno...on by to jinak neudělal...musel ale splnit rozkaz a pokud se nemílím brzy se vrátí i s posilou...dokončit svou práci.
Ale proč vás napadl?Vy jste něco provedl jejich pánu...nebo ukradl?zahrnoval Toren muže otázkami a byl nesmírně udiven kolik toho vydrží...na to že se blížil jeho konec byl plný energie a síly....až moc.
Nic sem mu neukrad a ani jsem mu nic neprovedl....
On jen chce mou smrt a nemůžu ti vysvětlit proč....takže se zbytečně neptej...
Nemůžu ti říct všechno....ale potřebuju od tebe jeden slib....který musíš splnit....za každou cenu....tak se tě ptám můžu ti věřit?a podíval se na Torena.
Já nevím....byl to sice cizí člověk ale z nějakého důvodu se mu rozhodl věřit.
Ano....pronesl smířeně.
Neměl by sice takhle nerozvážne mluvit s cizím...tomu říkávala Nelgra....ale na tomto muži bylo něco zvláštního...něco nepochopitelného.
Dobře,vím že vůbec netušíš kdo,nebo co jsem....ale věř mi,že až ti teď povím co mám na srdci....změní se ti život....a to doslova...
Toren pečlivě naslouchal....
Takže jak jsi dobře pochopil já tě znám a neptej se mě prosím odkud....je to tak a hledám tě už pár měsíců...možná i díl.
Proč by mě hledal?...
A tak dlouho?....domýšlel si Toren v duchu a nezatěžoval muže otázkami....
Hledám tě proto Torene,protože jsi vyjmečný....
Jak zná mé jméno...zodpovídal si v hlavě....a jsi vyjmečný s důvodu který ti nezodpovím já ale někdo jiný...pokračoval muž...
Kdo jiný?...neudržel se.
To ti řeknu za chvíly jestli vydržíš...mám málo času a musíš se dozvědět co nejvíce....
Takže...pokračoval...ale v té chvíly přestal mluvit a v očích mu naskočil strach...otočil se doleva a prohlížel si okolí....pak doprava a to stejné....potichu... promluvil nejistým hlasem...co se....ale muž ho zastavil pouhým prstem...nemluv...jsou blízko...cítí nás...a za chvíly jsem dojdou a dokončí svou práci...
Kdo jsou vůbec oni?vyhrkl ze sebe Toren...
To je zrovna otázka kterou ti nezodpovím...pronesl tiše.
Toren se dopálil...nic mu neřekne...to je nefér....pomyslel si...
Muž zakašlal suchým kašlem a začalo se na něm podepisovat zranění.....
Promiň ale už mi zbývá jen poslední věc...kterou ti řeknu....a zkrvácenou rukou si šáhl do svého kabátu...chvíly tam něco hledal a pak to vytáhl....
Červený a nádherně vybroušený talisman se ve světle blištil jako by byl ukován od samotných elfských knězů....ta nádhera ho zdobila a vytvářela z něj něco neuvěřitelného....byl to určitě nejdražší klenot,který Toren kdy viděl....
Je nádherný viď?pousmál se majitel....
Ano,překrásný...doplnil Toren s úžasem.
Je mi ctí ti ho předat...měl jsem ho na hlídání už spoustu let a věřím že ve tvých rukou se projeví jeho moc...pravá moc.
Toren tomu nemohl uvěřit....vy chcete říct že je můj?....že mi ho prostě dáte?....to je vtip,že?
Obávám se,že není...pronesl klidně.
Pomalu nastrčil ruku a ukázal Torenovi aď si ho vezme....to nemohu.
Ale no tak...je tvůj.
Opravdu...ostýchal se Toren.
Věř mi....ve tvých rukou bude spokojen...
Torenovi přišlo divné že mluví o kameni jako by to byl on....ale neřešil to.
Napřímil ruku a otevřel dlaň....
Kámen teple hřál a Toren se na něj zaujatě díval....
Neboj užiješ si ho dosytosti ale teď mě poslouchej.....ty jsi jediný kdo nás může zachránit....ty si jediný kdo nás může spasit....ty si ten na koho se dlouhé roky čekalo...ty si ten kdo změní budoucnost...jsi další ochránce Answeru...a já ti věřím jako nikomu jinému....jsi to ty.....
Věř mi že to bude těžké ale musíš se vydat na dalekou cestu....musíš se dostat do Tobruku....nikomu nic neříkej a věř jen sobě....nikomu jinému nesmíš důvěřovat....nikdo jiný ti nepomůže....až na dva které jistě brzy potkáš...a samozřejmě dbej na svého patronu...on jediný ti bude věřit...pak se stačí ptat jen na muže jménem Danrin...ten ti dá další instrukce...najdi ho co nejdřív....
Je mi líto že jsem tě nepoznal dříve...ani nevíš jak....sbohem....
Torene...Tobrutský spasiteli...zachránce Answeru...dračí vládče....
Štěstí je na tvé straně.....
A pak se v jedinou sekundu vyrojilo nejmíň šest obrovských stínů a než se Toren zmohl na útok...muž vstal a kolem něj svítila modrotřpytivá záře která oslňovala celý les a ani nestvůry....pak stačil jediný pohled a úsměv a aura explodovala do ohromných končin....les zmizel...muž...stíny a nakonec se vše rozprsklo do bílé mlhy....a Toren se zmohl jen na chabý výkřik...a pak to skončilo...všechno...
Toren se potichu plížil po zemi....plazil se....a nerad.Hlína ho tlačila do dlaní a oblečení měl zablácené.Teta mě uškrtí,pomyslel si a nad tou představou se uchechtl.
Trčel tu dobrou půl hodinu a slunce se schovávalo za mraky.Začaly opadávat listy ze stromů a Torenova pozornost byla u nich....už se blíží zima...pomyslel si.
Počasí bylo chladné a i stromy daly najevo že se blíží první sníh...sníh...přemýšlel Toren...a vůbec si nevšímal okolí...měl by....je na lovu...
Kanec se nenápadně přiblížil a očichával okolí...cítil člověka ale ať se rozhlížel jak chtěl nikoho nebezpečného neviděl a tak si pochutnával na zbytku trávy kterou měl v tlamě..
Toren byl dobře schovaný a kanec neměl šanci ho zahlédnout...musel chvíly vydržet... a nehýbat se...
Nohy ho začaly svědit ale musel ještě chvíly vyčkat...malý broučci si pochodovali po jeho rukách a on je jen odfouk....nesmí ho nikdo rušit....při lovu....na kance se musí potichu...a bezpečně...s rozvahou...a trpělivostí....to ho učil jeho starší bratr....jediný bratr....kterého má.
Kanec se pomalu otáčel.... asi chtěl najít další zelenou trávu...
Toren zacítil příležitost a nasadil si šíp na tětivu...pomalu natáhl....vyrovnal si dráhu letu a lehounce dýchal....prsty se mu začaly potit...pomalu pouštěl šíp...ale nesměl to unáhlit...jinak netrefí....už ho měl na mušce....stačí pustit a.... vystřelil....
Šíp letěl obrovskou rychlostí přímo na nic netušícího kance....
Už to vypadalo že se kanec nedožije zítřka ale šíp se před kancem zastavil a plul ve vzduchu.Co to má bejt...pomyslel si Toren a nevěříčně hleděl na létající šíp....
Kanec se podíval na plující úkaz a podivně zakvičel....byl to nesmírně odporný zvuk...takoví který není u žádného kance tak hrozný...jako tento.
Šíp zčistajasna spadl na zem a otkutálel se pryč...a čtyřnohé zvíře se oklepalo...kanci se normálně neoklépavají ale tento....byl jiný...choval se jako člověk...ale to není možné...je to zvíře...
Kanec se nenápadně otáčel a pokračoval ve svém oklepávaním....
To je divný....řekl si Toren a dál zíral na zvíře...
Hodně divný...
Bratr mu říkal o kancích všechno ale že by se oklepávaly...
To ne.....
To neříkal...
Ani slovo...
Z myšlenek ho vyrušil právě on....
Kanec se oháněl a házel rypákem na strany....byl hrozně neklidní...rozvášněný
Zachitil stopu....
A asi se mu nelíbila...
Toren se naklonil aby se podíval líp kam se kanec dívá....kdyby na něj tak by byl docela v průšvihu,protože s kancem je těžké bojovat....
Ale nebyl to Toren,protože se otáčel do zadní části lesa....musel tam být....někdo jiný.
Kanec se nervozně otáčel a kvičel svým odporným zvukem....a pak se v jediné sekundě zastavil a zíral na něco vzadu ve křoví...něco ho upoutalo...
Rychle se rozběhl a zmizel ve křoví...
Toren se postavil a samou zvědavostí utíkal za ním...v hlavě mu hířily otázky...a na každou chtěl znát odpověď...a to rychle...
Cestou narazil na svůj šíp...ale nezastavil se u něj a běžel dál...pokračoval za kancem...za každou cenu...
Proběhl pár křovin a větvičky ho škrabaly po celém těle...nevšímal si jich.
Utíkal dál ale začínal si myslet že ho ztratil...mohl kdykoliv odbočit...ale mohl taky jít pořád rovně....kdo ví....musím to zkusit...a jít dál.
Rozhrnul další větev a uslyšel kvikot...je blízko...šel dobře.
Při každém dalším kroku se mu svíjelo hrdlo...a on hořel zvědavostí...
Tolik otázek....ten šíp ve vzduch...proč se zastavil...divné chování kance...a šílený kvikot....
Větev za větví odhrnoval a každé tempo bylo o něco rychlejší a rychlejší...
Byl blízko...kvikot byl hlasitější čím dál víc...a víc.
A pak ten odporný zvuk přestal....
Toren se zastavil a naslouchal....nikde nic neslyšel....vůbec nic.
Asi utekl moc daleko...je pryč....pomyslel si.
Už se pomalu a zklamán otáčel,když v tom něco zaslech....ale ne kance...byl to hlas...mužský....a zněl jako výkřik...výkřik zoufalství.
Toren se zděsil....ten kanec někoho napadl... a ten chudák ho nezvládne....domyslel si.
Toren se s rychlostí rozběhl směrem k výkřiku a vytahoval svůj luk....cestou nasadil šíp....a napnul podruhé tětivu....těď s ještě věčí odhodlaností....musí tam být v čas...
Rozhrnul poslední větev a spatřil něco co ho v živoťe ještě nepotkalo...byl svědkem nesmírné podívané...něčeho neuvěřitelného....
Ten muž tu byl a chudák celej od krve klečel a něco si říkal pro sebe....ale útočník tu nebyl.....byl tu ale místo něj podivný výtvor který Toren v životě nikdy neviděl....černá bytost se stejně tmavou kápi....a kolem ní se rozléhaly oblaky černého dýmu....
Byl sice ze zadu ale Toren viděl že je asi dva a půl metru vysoký a nesmírně páchnul zkaženýmy výpary...z toho se Torenovi dělalo zle...ale těd musí zachránit toho muže...na ničem jiném nezáleželo...a rozběh se.
Luk pevně držel a byl ochoten ho snížit o jeden šíp....vypustil ho a šíp letěl obrovitánskou rychlostí...přímo na černou siluetu....a tentokrát se Toren trefil....
Šíp proletěl tělem a netvor se napřímil,oklepal se a zmizel!!!!!
Toren nad tím ale nepřemýšlel a běžel k raněnému muži....muži který mu řekne tu nejdůležitější věc jakou kdy Toren slyšel......
Toren podepřel muži hlavu a udiveně na něj zíral....byl středního věku ale v obličeji byl utrápený a skleslý....ten kanec ho musel pořádně vystrašit...krev mu stíkala z hnědých vlasů přes oči a na Torenovi ruky odkapávaly kapičky...
Krev...pomyslel si Toren...a dál zíral na muže...
Ten měl přivřené oči a něco si mumlal....nešlo mu rozumět...asi to měl z ran které způsobil čtyřnohec....ale kde je?....uvědomil si konečně Toren a rychle se ohlížel kolem dokola jestli tu někde nečíhá....byli by pro něj snadný cíl....
Ale po kanci ani stopy....asi utekl....pryč.
Jsou tu?vydechl raněný a vytrh Torena z přemýšení.....
Toren se opatrně zeptal....kdo jsou oni?.....je jich tu víc?
Jestli by tu byl víc než jeden kanec byl by to obrovský problém....sotva zabít jednoho ale víc...to bych já nezvlád...kdyby tu tak byl...Nigel...ten by si poradil.
Oni se vrátí,zamumlal muž a otevřel oči....chvíly šmátral zrakem nahoru a dolů....a pak stočil svůj pohled na Torena...
Zíral na něj s otevřenou pusou a pak vyslovil....tak to si ty?
Promiňte ale já vás neznám....odpověděl Toren
Jsi mu podobný ale čekal sem někoho staršího....vyslovil a ignoroval údiv Torena.
Konečně tě potkávám....
Konečně jsem tě našel....
Konečně jsem si jistý....
Vy si mě asi z někým pletete pane...namítl Toren.
Aď si Toren zazpomínal jak chtěl toho člověka nikdy neviděl....určitě.
Ten na něj pořád zíral a otevíral pusu....byl zraněný ale byl v obličeji podivně štastný....ale z čeho....byl na sklonku života....Toren to poznal podle hlubokých ran....ale ten muž to asi nevěděl....chudák....
Opatrně položil muže k borovici....byl to mladý strom....ale svůj věk měla.
Prosím řekni že jsi to ty....prosím tě o to.....řekni to....vydechoval pomalu.
Toren se nechápavě podíval muži do očí a odpověděl....promiňte ale já vám nerozumím....nevím o čem mluvíte a ani nevíc co odemě chcete...myslím že si mě s někým pletete....já vás neznám a vy mě určitě také neznáte to bych si vás pamatoval....a krom toho si myslím že bysme se měly zabívat vašim zraněním protože je vážné a podle mě to nezvládnete....je mi to líto ale ten kanec vám zasadil smrtelnou ránu tak.....než to vystačil doříct skočil mu do řeči...ha kanec!
že mě napadl kanec!takovej ubožák...to se pleteš chlapče...mě nezkolil čtyřnohec...byl to...
Torenovi to v té chvíly docvaklo...nebyl to kanec koho Toren prostřelil a nebyl to on kdo tu stál....to divné chování a kvičení...hned mu to bylo divné....hned mu to mělo dojít....to nebyl kanec ale to černé stvoření!!!
Ano....máš pravdu...byl to on.
A proč vás napadl?
On to měl nakázáno...on by to jinak neudělal...musel ale splnit rozkaz a pokud se nemílím brzy se vrátí i s posilou...dokončit svou práci.
Ale proč vás napadl?Vy jste něco provedl jejich pánu...nebo ukradl?zahrnoval Toren muže otázkami a byl nesmírně udiven kolik toho vydrží...na to že se blížil jeho konec byl plný energie a síly....až moc.
Nic sem mu neukrad a ani jsem mu nic neprovedl....
On jen chce mou smrt a nemůžu ti vysvětlit proč....takže se zbytečně neptej...
Nemůžu ti říct všechno....ale potřebuju od tebe jeden slib....který musíš splnit....za každou cenu....tak se tě ptám můžu ti věřit?a podíval se na Torena.
Já nevím....byl to sice cizí člověk ale z nějakého důvodu se mu rozhodl věřit.
Ano....pronesl smířeně.
Neměl by sice takhle nerozvážne mluvit s cizím...tomu říkávala Nelgra....ale na tomto muži bylo něco zvláštního...něco nepochopitelného.
Dobře,vím že vůbec netušíš kdo,nebo co jsem....ale věř mi,že až ti teď povím co mám na srdci....změní se ti život....a to doslova...
Toren pečlivě naslouchal....
Takže jak jsi dobře pochopil já tě znám a neptej se mě prosím odkud....je to tak a hledám tě už pár měsíců...možná i díl.
Proč by mě hledal?...
A tak dlouho?....domýšlel si Toren v duchu a nezatěžoval muže otázkami....
Hledám tě proto Torene,protože jsi vyjmečný....
Jak zná mé jméno...zodpovídal si v hlavě....a jsi vyjmečný s důvodu který ti nezodpovím já ale někdo jiný...pokračoval muž...
Kdo jiný?...neudržel se.
To ti řeknu za chvíly jestli vydržíš...mám málo času a musíš se dozvědět co nejvíce....
Takže...pokračoval...ale v té chvíly přestal mluvit a v očích mu naskočil strach...otočil se doleva a prohlížel si okolí....pak doprava a to stejné....potichu... promluvil nejistým hlasem...co se....ale muž ho zastavil pouhým prstem...nemluv...jsou blízko...cítí nás...a za chvíly jsem dojdou a dokončí svou práci...
Kdo jsou vůbec oni?vyhrkl ze sebe Toren...
To je zrovna otázka kterou ti nezodpovím...pronesl tiše.
Toren se dopálil...nic mu neřekne...to je nefér....pomyslel si...
Muž zakašlal suchým kašlem a začalo se na něm podepisovat zranění.....
Promiň ale už mi zbývá jen poslední věc...kterou ti řeknu....a zkrvácenou rukou si šáhl do svého kabátu...chvíly tam něco hledal a pak to vytáhl....
Červený a nádherně vybroušený talisman se ve světle blištil jako by byl ukován od samotných elfských knězů....ta nádhera ho zdobila a vytvářela z něj něco neuvěřitelného....byl to určitě nejdražší klenot,který Toren kdy viděl....
Je nádherný viď?pousmál se majitel....
Ano,překrásný...doplnil Toren s úžasem.
Je mi ctí ti ho předat...měl jsem ho na hlídání už spoustu let a věřím že ve tvých rukou se projeví jeho moc...pravá moc.
Toren tomu nemohl uvěřit....vy chcete říct že je můj?....že mi ho prostě dáte?....to je vtip,že?
Obávám se,že není...pronesl klidně.
Pomalu nastrčil ruku a ukázal Torenovi aď si ho vezme....to nemohu.
Ale no tak...je tvůj.
Opravdu...ostýchal se Toren.
Věř mi....ve tvých rukou bude spokojen...
Torenovi přišlo divné že mluví o kameni jako by to byl on....ale neřešil to.
Napřímil ruku a otevřel dlaň....
Kámen teple hřál a Toren se na něj zaujatě díval....
Neboj užiješ si ho dosytosti ale teď mě poslouchej.....ty jsi jediný kdo nás může zachránit....ty si jediný kdo nás může spasit....ty si ten na koho se dlouhé roky čekalo...ty si ten kdo změní budoucnost...jsi další ochránce Answeru...a já ti věřím jako nikomu jinému....jsi to ty.....
Věř mi že to bude těžké ale musíš se vydat na dalekou cestu....musíš se dostat do Tobruku....nikomu nic neříkej a věř jen sobě....nikomu jinému nesmíš důvěřovat....nikdo jiný ti nepomůže....až na dva které jistě brzy potkáš...a samozřejmě dbej na svého patronu...on jediný ti bude věřit...pak se stačí ptat jen na muže jménem Danrin...ten ti dá další instrukce...najdi ho co nejdřív....
Je mi líto že jsem tě nepoznal dříve...ani nevíš jak....sbohem....
Torene...Tobrutský spasiteli...zachránce Answeru...dračí vládče....
Štěstí je na tvé straně.....
A pak se v jedinou sekundu vyrojilo nejmíň šest obrovských stínů a než se Toren zmohl na útok...muž vstal a kolem něj svítila modrotřpytivá záře která oslňovala celý les a ani nestvůry....pak stačil jediný pohled a úsměv a aura explodovala do ohromných končin....les zmizel...muž...stíny a nakonec se vše rozprsklo do bílé mlhy....a Toren se zmohl jen na chabý výkřik...a pak to skončilo...všechno...
.............................
(majk, 24. 9. 2007 16:37)