Království Answer-kapitola devátá
28. 9. 2007
Kapitola 9:Loučení
Cestou si Toren v rychlosti prohlížel obchody...chtěl si je zapamatovat...než se vrátí.
Míjel jeden za druhým a rozpoznával tváře,které ho znali.....
Nigel měl rychlou chůzi a Toren musel pomalu běhat....spíchal aby se Rewa nezlobil.
Prošli kolem květinářství....kde byla přeplněná výloha...tak jako vždycky...
Elfové chodily v houfech....a smály se...
Obchod pana Pewy byl plný elfů...kteří se tlačily jeden přes druhého...a snažily se získat něco pro sebe....
Na majiteli bylo vidět vzrušení....
Rewa měl pravdu....opravdu si usmyslel,že mu přebere zákazníky....chtěl za každou cenu vyrovnat šance....a to se mu povedlo.
Jeden elf se oháněl velkou bílou soškou a řval na ostatní....mám ji...křičel....mám ji....
Krám byl prostě plný života....
To se bohužel nedalo říct o dalším....
U obchodu Rewi se tyčila cedule s nápisem ZAVŘENO....krám byl poněkud šerý a bez života....něco mu scházelo....ta jiskra veselého muže....toho který vesele radil a prodával jak nejvíc ochotně uměl....
Torenovo to bylo vlastně líto...Rewa byl skvělý obchodník....a měl oblibu.
Běželi asi čtvrt hodiny než si Toren něco uvědomil.....zastavil se a Nigel na něj pohlédl s jistou překvapeností...co se děje?ozval se.
Musím se z někým rozloučit....vyhrkl.
O pár minut později už čekal před kovárnou....
Málem na to zapoměl.....málem odešel bez rozloučení...málem ji neuviděl.
Dveře zaskřípaly a objevila se Sany....
Toren si nemohl nevšimnout,že ji to dnes ohromně slušelo....vlastně jí to vždy slušelo.
Ahoj Torene....pojď dál....a se samosdřejmostí mu udělala místo u dveří....
Toren by šel....ale...
Promiň ale dnes nemůžu...řekl místo pozdravu....a upřímně mu to bylo líto.
Sany se podivně zatvářila a zeptala se...nevadí a proč jsi teda tady?
Nechtěl ji říct úplnou pravdu a tak zalhal jen okrajově...
Musíme s Nigelem někam odejít....na pár měsíců....možná i dýl....a tak mě napadlo,že se půjdu s tebou rozloučit...než vyrazíme...vysoukal ze sebe.
Sany se usmála a nepatrně se začervenala...to jsi milý...
Torenovi zahřálo srdce...
A kam vyrážíte?...zeptala se už bez červených tváří...
Toren reagoval okamžitě....
Nigel by mě rád ukázal svým přátelům ve městě....a možná se vydáme za nějakým novým druhem....zalhal.
To je od něj hezké...že tě vezme sebou....
Jo,to je....odpověděl Toren.
A nebojíš se?
Není čeho se bát....řekl statečně...
Sany se usmála...máš pradu.
V tu chvíly měl Toren chuť kovářku políbit....ale musel se držet zpátky....
Byla tak nádherná....že byji splnil každé přání....jen aby se na něj usmála..
Nigel už netrpělivě přešlapoval na místě a Toren se rozhodl,že je na čase odejít....ikdyž se mu nechtělo...
Sany....
Ano...Torene...
Už musím jít...Nigel čeká...
Já vím...řekla sklíčeně a natáhla hlavu...Toren měl pocit,že ho políbí ale jen mu zašeptala....dávej na sebe pozor....a odtáhla se zpátky.
Toren se na ni naposledy usmál a otočil se...
Nechal ji tam stát a ani se za ní neotočil...bylo by to pro něj těžké...ještě těžší než je....
Nigel se zakřenil...
Co je?vyjel na něj....
Má tě ráde....a s úsměvem se vydal po cestě....
Šli asi dalších patnáct minut než se dostaly k bráně....Rewa stál poblíž jednoho domu....vypadal naštvaně...ale jakmile je zahlíd usmál se....
Konečně jste tady....
Promiň ale museli jsme ještě něco zařídit...a pohlédl na Torena.
Ten mu byl vděčný,že neřekl jejich pravý důvod zpoždění...
Doufám,že jste to tetě aspoň napsali....když jste ji to nemohli říct ...a zadíval se na ně...
Neboj...odvětil Nigel.
S Torenem ho napsali dnes ráno....
Milá tetičko....neboj se o nás...šli jsme na výpravu....a vrátíme se brzy...s pozdravem Toren a Nigel...máme tě rádi.
Rewa se ušklíbl a zeptal se....to vás nic lepšího nenapadlo?
Oba zakývali hlavou....nic lepšího nás nenapadlo...odvětil Nigel.
Vidím,že bylo dobře,že jsem se pojistil....
Pojistil?zeptal se Toren.
Nad tím nepřemýšlejte...musíme vyrazit...a to hned.
Ještě předtím vám ale musím něco říct...
Nadechl se a začal...půjdem tou nejméně nápadnou cestou...nehodlám mít nějakou společnost...jestli víte jak to myslím...
Pohlédl na Nigela...předpokládám,že umíš se zbraní...
Nigel vytáhl z opasku dlouhý meč a dvakrát švihl....beru to jako ano...zaculil se Rewa...
Toren se podivil...ani o tom nevěděl,že má Nigel nějaký meč a,že s ním i umí...
Rewa stočil svůj pohled na něj...ty umíš s lukem,že?
Ano...odpověděl Toren.
Později se naučíš i s mečem....pokud nebudeš proti..
Nebudu pane....a zachvěl se.
Dobře takže můžem....
Nasadil si svůj šedý batoh a vykročil...oba dva ho následovali...
A pak aniž by se nadály byli pryč z Tameru...přímo na cestě do neznáma...
Toren se zadíval na svou rodnou vesnici....a přemýšlel o ni....
Na lidi co v ní žijí....farmáří,vojáci,obchodníci,starci,děti a Sany....ta pro kterou by Toren obětoval vše co má....tu kterou miluje...ta která je to nejlepší co ho v životě potkalo...
Vesničani jejichž ochota a úcta mu dávala rady...a potřebné informace...
Ti malý uličníci co ho provokovaly a starci...kteří měli své tajemství....
Na budovy a obchody.....ve kterých strávil tolik času....a ve kterých je tolik věcí,které neprozkoumal....
Na nádherné stromy a keře....které se pyšnily svou krásou....a stářím.
Na ovoce a zeleniny...které byli vypěstovány....na jejich šťavnatou chuť...na jejich kouzlo....
A uvědomil si,že se mu vůbec nechce jít pryč...že má přece jen nějaké kouzlo....tak jako všechny vesnice a města...že je i Tamer něčím vyjmečným....něčím nepopsatelným....
Hluboce polkl....a otočil se...
Před ním se tyčila dlouhá cesta...a konec byl neznámý....a ať chce nebo ne bude muset čelit tomu co ho čeká.....
Cestou si Toren v rychlosti prohlížel obchody...chtěl si je zapamatovat...než se vrátí.
Míjel jeden za druhým a rozpoznával tváře,které ho znali.....
Nigel měl rychlou chůzi a Toren musel pomalu běhat....spíchal aby se Rewa nezlobil.
Prošli kolem květinářství....kde byla přeplněná výloha...tak jako vždycky...
Elfové chodily v houfech....a smály se...
Obchod pana Pewy byl plný elfů...kteří se tlačily jeden přes druhého...a snažily se získat něco pro sebe....
Na majiteli bylo vidět vzrušení....
Rewa měl pravdu....opravdu si usmyslel,že mu přebere zákazníky....chtěl za každou cenu vyrovnat šance....a to se mu povedlo.
Jeden elf se oháněl velkou bílou soškou a řval na ostatní....mám ji...křičel....mám ji....
Krám byl prostě plný života....
To se bohužel nedalo říct o dalším....
U obchodu Rewi se tyčila cedule s nápisem ZAVŘENO....krám byl poněkud šerý a bez života....něco mu scházelo....ta jiskra veselého muže....toho který vesele radil a prodával jak nejvíc ochotně uměl....
Torenovo to bylo vlastně líto...Rewa byl skvělý obchodník....a měl oblibu.
Běželi asi čtvrt hodiny než si Toren něco uvědomil.....zastavil se a Nigel na něj pohlédl s jistou překvapeností...co se děje?ozval se.
Musím se z někým rozloučit....vyhrkl.
O pár minut později už čekal před kovárnou....
Málem na to zapoměl.....málem odešel bez rozloučení...málem ji neuviděl.
Dveře zaskřípaly a objevila se Sany....
Toren si nemohl nevšimnout,že ji to dnes ohromně slušelo....vlastně jí to vždy slušelo.
Ahoj Torene....pojď dál....a se samosdřejmostí mu udělala místo u dveří....
Toren by šel....ale...
Promiň ale dnes nemůžu...řekl místo pozdravu....a upřímně mu to bylo líto.
Sany se podivně zatvářila a zeptala se...nevadí a proč jsi teda tady?
Nechtěl ji říct úplnou pravdu a tak zalhal jen okrajově...
Musíme s Nigelem někam odejít....na pár měsíců....možná i dýl....a tak mě napadlo,že se půjdu s tebou rozloučit...než vyrazíme...vysoukal ze sebe.
Sany se usmála a nepatrně se začervenala...to jsi milý...
Torenovi zahřálo srdce...
A kam vyrážíte?...zeptala se už bez červených tváří...
Toren reagoval okamžitě....
Nigel by mě rád ukázal svým přátelům ve městě....a možná se vydáme za nějakým novým druhem....zalhal.
To je od něj hezké...že tě vezme sebou....
Jo,to je....odpověděl Toren.
A nebojíš se?
Není čeho se bát....řekl statečně...
Sany se usmála...máš pradu.
V tu chvíly měl Toren chuť kovářku políbit....ale musel se držet zpátky....
Byla tak nádherná....že byji splnil každé přání....jen aby se na něj usmála..
Nigel už netrpělivě přešlapoval na místě a Toren se rozhodl,že je na čase odejít....ikdyž se mu nechtělo...
Sany....
Ano...Torene...
Už musím jít...Nigel čeká...
Já vím...řekla sklíčeně a natáhla hlavu...Toren měl pocit,že ho políbí ale jen mu zašeptala....dávej na sebe pozor....a odtáhla se zpátky.
Toren se na ni naposledy usmál a otočil se...
Nechal ji tam stát a ani se za ní neotočil...bylo by to pro něj těžké...ještě těžší než je....
Nigel se zakřenil...
Co je?vyjel na něj....
Má tě ráde....a s úsměvem se vydal po cestě....
Šli asi dalších patnáct minut než se dostaly k bráně....Rewa stál poblíž jednoho domu....vypadal naštvaně...ale jakmile je zahlíd usmál se....
Konečně jste tady....
Promiň ale museli jsme ještě něco zařídit...a pohlédl na Torena.
Ten mu byl vděčný,že neřekl jejich pravý důvod zpoždění...
Doufám,že jste to tetě aspoň napsali....když jste ji to nemohli říct ...a zadíval se na ně...
Neboj...odvětil Nigel.
S Torenem ho napsali dnes ráno....
Milá tetičko....neboj se o nás...šli jsme na výpravu....a vrátíme se brzy...s pozdravem Toren a Nigel...máme tě rádi.
Rewa se ušklíbl a zeptal se....to vás nic lepšího nenapadlo?
Oba zakývali hlavou....nic lepšího nás nenapadlo...odvětil Nigel.
Vidím,že bylo dobře,že jsem se pojistil....
Pojistil?zeptal se Toren.
Nad tím nepřemýšlejte...musíme vyrazit...a to hned.
Ještě předtím vám ale musím něco říct...
Nadechl se a začal...půjdem tou nejméně nápadnou cestou...nehodlám mít nějakou společnost...jestli víte jak to myslím...
Pohlédl na Nigela...předpokládám,že umíš se zbraní...
Nigel vytáhl z opasku dlouhý meč a dvakrát švihl....beru to jako ano...zaculil se Rewa...
Toren se podivil...ani o tom nevěděl,že má Nigel nějaký meč a,že s ním i umí...
Rewa stočil svůj pohled na něj...ty umíš s lukem,že?
Ano...odpověděl Toren.
Později se naučíš i s mečem....pokud nebudeš proti..
Nebudu pane....a zachvěl se.
Dobře takže můžem....
Nasadil si svůj šedý batoh a vykročil...oba dva ho následovali...
A pak aniž by se nadály byli pryč z Tameru...přímo na cestě do neznáma...
Toren se zadíval na svou rodnou vesnici....a přemýšlel o ni....
Na lidi co v ní žijí....farmáří,vojáci,obchodníci,starci,děti a Sany....ta pro kterou by Toren obětoval vše co má....tu kterou miluje...ta která je to nejlepší co ho v životě potkalo...
Vesničani jejichž ochota a úcta mu dávala rady...a potřebné informace...
Ti malý uličníci co ho provokovaly a starci...kteří měli své tajemství....
Na budovy a obchody.....ve kterých strávil tolik času....a ve kterých je tolik věcí,které neprozkoumal....
Na nádherné stromy a keře....které se pyšnily svou krásou....a stářím.
Na ovoce a zeleniny...které byli vypěstovány....na jejich šťavnatou chuť...na jejich kouzlo....
A uvědomil si,že se mu vůbec nechce jít pryč...že má přece jen nějaké kouzlo....tak jako všechny vesnice a města...že je i Tamer něčím vyjmečným....něčím nepopsatelným....
Hluboce polkl....a otočil se...
Před ním se tyčila dlouhá cesta...a konec byl neznámý....a ať chce nebo ne bude muset čelit tomu co ho čeká.....
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář