Království Answer-kapitola jedenáctá
6. 10. 2007
Kapitola 11:Lendover
Lendover byl obehnán hradbami....
Ty byly z tvrdého kamene a věže dosahovaly výšky přibližně padesát metrů....a na jejich střechách visel prapor.
Na hradbách byly po pravidelných intervalech ostré hroty...
Ty měřily něco kolem pěti metrů....byly tu asi na obranu....proti nepřítely.
Nahoře hlídkovaly vojáci....byly po dvou metrech za sebou....a neměli jediné prázdné místo....
Toren si všiml,že to jsou obyčejní lidé....elfům asi nevěřily....
Měli na sobě hnědé,dvouvrstvé vesty a držely v rukou kopí....
Jejich helmice odrážely sluneční paprsky....
Bylo na nich znát jistou únavu....
Vstupní brána byla z černého kamene....po bocích měla stejné hroty.
Na předu měla červený znak...Toren ho ale neznal.
Podíval se na Nigela a ten zavrtěl hlavou....taky ho neznal.
Rewa šel před nimy a tlačil se davem dovnitř....bylo obtížné do nikoho nevrazit....lidé se tlačily a nedávaly pozor....byl tu hrozný zmatek.
Když procházely bránou zacítil Toren podivný pocit....ale nemyslel na něj.
Lendover byl z tohohle pohledu obří kolos,který silně připomínal arénu.
Zdi byly dokola a přední nebyla ani vidět neboť sahala ještě dál...
Toren nabil pocitu,že Lendover je ještě věčí než vypadal z venku...
Všude kolem bylo ještě více obchodníků a prodavačů než před městem.
V dohledu nebyly vidět žádné domy jen nekonečné zástupy stánků....
Rewa se dál prodíral zástupy a ohlížel se jakoby něco hledal.Ale marně.
Toren se jen dál díval na hluky lidí a obdivoval velikost Lendoveru...takové to mohutnosti města nemohl ani uvěřit...
Nigel se jen usmíval na zmateného Torena....tohle je jen začátek....ulice jsou dlouhé a končí daleko před námy....celé město je asi pětkrát věčí než Tur a desetkrát věči než náš Tamer...a to jsi nebyl uprostřed kde se tyčí obří věž,která je dlouhá přes šedesát metrů....a Toren se divil ještě víc.
Jak to můžeš v....pak si ale vzpoměl na večer kdy mu vyprávěl o jeho cestě za Raufy...jeho tým se semknul právě tady!
Ty se chceš s nimy setkat?....a obrátil pohled na bratra.
Ten mu nemusel ani odpovídat neboť provedl svůj další úsměv....Ano,řekl.
Rewa se mezitím vytlačil z davu a zamával na společníky...
Takže...začal,když se oba dostavily...můj názor je,že bychom mohli jako první obstarat nocleh a až poté hledat ty,které potřebujem...a pohlédl na Nigela.
Ten kývl hlavou a Torenovi zbývalo jen souhlasit.
Šli uličkou v levo...Rewa se tu asi vyznal....šel rozhodně a odhodlaně.
Kolem minuly podivného,červenovlasého muže,který nabízel ohromné množství bot....levnější nenajdete,zde jsou ty nejlepší,nejkvalitnější a za dobrou cenu....kupte ihned jen za 6 toverů vám prodám boty do terénu,na oslavy a na doma...kupte za pouhých 6 toverů....vykřikoval na lidi pořád dokola.
Bylo divné,že kolem tohohle stánku nebyl žádný jiný prodavač.
Ikdyž majitel byl opradu podivný se svými vlasy a stejně rudým oblekem,který byl podivně podobný krvi.
Celkový dojem co udělal na Torena byl opravu šílený.
Několik minut se ploužily a v hlavě jim znělo....kupte ihned jen za 6 toverů....kupte ihned jen za 6 toverů...
Místo kde se Rewa zastavil byla velká budova s nápisem-Pití u Pruky.
Hnědá zaoblená konstrukce měla několik mřížových oken s parapetem...
Střecha byla z určitého kusu kmene,ikdyž si Toren nemohl rozpomenout z jakého...
Zevnitř bylo slyšet křik a kravál...zdřejmě to tam žilo....a až moc.
Nigel se přiblížil k Torenovi...tady sem už byl a radím ti abys tu byl potichu...mohlo by se něco stát...a to by se ti nelíbilo.
Toren kývl a žaludek se mu rozhoupal.Prát se mu opravdu nechtělo.
Rewa namířil ke dveřím a otevřel je...ty zaskřípaly a z místnosti vyšel opilecký smrad....
Všichni tři se nahrnuly dovnitř a Rewa požádal Torena aby si někde sedl než domluví přespání.
Toren se rozhlédl zatímco se ti dva vydaly dopředu k pultu za recepčním.
Místnost byla přeplněná opilýmy muži a ti křičely a zpívaly na celé kolo jak se jim jen líbilo...
Stolů tu bylo málo a proto spoustu zákazníku sedělo na židlích a pití mělo na svých klínech...
Jediný zdroj světla byl obrovský krb,který plápolal silným ohněm...
Toren se do něj zadíval a zalilo ho teplo.Byl tak mocný...
Rozhlédl se dál a zjistil,že si nemá kam sednout.Všude bylo přeplněno a pocit,že si přisedne k někomu cizímu se mu nelíbil....
Opřel se o bílý sloup a čekal...
Zadíval se na dvě postavičky u pultu a sledoval je...něco tam spolu domlouvaly a neustále se smály...zdřejmě to šlo podle plánu.
Lidé mezitím spustily svou další píseň...
Hoj,pojďte všichni zpívat...
Hoj,budem se všem spínat...
Hoj,když nám naliješ vína...
Hoj,dáme si tě do klína...
Hoj,budeme zpívat celou noc..
Hoj,budeme tě chtít moc,moc...
Hoj,budeme chytat můru...
Hoj,chceš nám dělat chůvu...
Hoj,Hoj,Hoj,Hoj a další Hoj....nechceme mít mor.
Další sloku už Toren neslyšel,protože se objevil Nigel....už jsme našli nocleh blízko téhle hospody...zdělil mu.
Toren byl sice rád,že nebudou muset čekat tady v hluku ale chtěl by si doposlechnout píseň,která se mu zalíbila...
Ještě když vyšli bylo slyšet její refrém-Hoj,Hoj,Hoj a další Hoj...nechceme mít mor..
Prošli kolem dvaceti domů a zabočily doleva....slunce už pomalu zacházelo a ochladňovalo se...
Za pár chvil byly na místě.
Velká pošedlá budova neměla žádnou ceduli a podle Pití u Pruky byla klidná a méně nápadná...
Uvnitř byla rozlehlá místnost z oněco menším krbem než viděly....bylo tu ale útulněji a podstatně tiché prostředí...
V levo stál postarší mužík s tenkými brýlemi a s lesklým oblekem...
Rewa přistoupil a zeptal se....je možné zde přes dnešní noc přespat za dobré peníze....a zatřásl se špinavým pytlíkem kde se ozvaly peníze.
Muž si narovnal brýle a bez jediného slova zvedl ruku....
Rewa se usmál a ptal se dál...kolik pro tři cestující?
Mužík si obracel dobrých pět minut v červenobílé knížečce a hledal volný pokoj.Po chvíly konečně promluvil....
Bude to 5 toverů za každého,a ve sklíčkách se mu zablésklo...
Hlas měl poněkuď hluboký a ve výrazu měl jistou hamižnost..
Toren měl podivný pocit,že je klame ale Rewa spokojeně vyndal potřebné peníze a předal je muži...
Peníze si okamžitě schoval do kapes a zavedl je do jejich pokojů.
Číslo 14 byl skromně zařízený pokoj se třemi postelamy a jediným oknem,které bylo vyrobeno z tvrdého Meninského dřeva.Slunce už bylo pryč a skrz okno shlížely temné stíny noci...
Muž za nimy zabouchl dveře a tři společníci si okamžitě posadily a odpočívaly.
Toren si lehl...postel byla měkká a pružná.Stejný pocit měl ani Nigel neboť se nemohl ani hnout a jen potichu oddechoval..
Rewa však jen seděl a čekal než se ti dva uvolní...
Když si všimli jeho zamračeného výrazu nechaly odpočinku a sedli si.Rewa si promnul ruce a zdělal si svůj plášť...položil ho na stolek a zadíval se na Nigela s Torenem.
Dnešek jsme zvládly a podle mého názoru bez jistého podezření..vyřkl.
Toren se už dál nemohl odbíjet a zeptal se....proč musíme být v utajení?nechápu naši cestu....protože po normální by se šlo líp a nemusely bysme se takhle táhnout lesem a nebyly by jsme tak unavení...
Nevím taky proč pořád mlčíte a nic mi neřeknete a probodl pohlededem Nigela.
Najednou se Toren cítil až moc prázdný a uvolněný...tíha z něj spadla a on jen čekal na kázání,které ho jistě čekalo...
Rewa se jen usmál a pokývl hlavou...máš pravdu...nemůžem ti všechno tajit a určitě ne zrovna tobě....dlužím ti vysvětlení...a jsem si toho vědom.
Toren si v duchu oddechl.
Ale nevím kde začít...pomhouřil hlasem.
Jak už asi víš jsi další z ochránců Answeru a to je velké břemeno....pokaždé bývaly jen ti kteří měly za sebou osmnácté narozeniny a jestli se nepletu ty máš čerstvých sedmnáct...
Nečekal na souhlas a pokračoval...
Lidé si myslí,že je vše v pořádku a mají k tomu své důvody ale oni se pletou...a brzy se to dozví...a nebudeto radostná zpáva.
Nemůžu ti říct co přesně se děje,protože to nevím ani já...ale vím,že Tobruk se změnil....a my musíme najít Danrina...on je ten kdo vše ví....tedy pokuď ještě žije....což doufám.
Toren poslouchal dál...
Muž,který ti dal kámen byl Tobrutský spojenec a velmi nám pomáhal...bohužel jak jsi se přesvědčil je už po smrti...a můžou za to jistí stoupenci temnoty,které ovládá někdo,který už zakusil temnou magii...
Na jejich ovládnutí musíš být opravdový mistr v kouzlení a znát jejich řeč.
A to je velmi obtížné...i pro elfy.
Na naše neštěstí jsme nezjistily kde vzal jeden z mocných kamenů...to je naše nevýhoda...protože po nás půjdou zajisté právě tihle mocní posluhovači.A nevzdají se až do naší smrti...
Toren polkl..
Máme informace,že se stíny pohybují kolem Tobrutského lesa...je jich devět a dalších osmnáct je roztroušených po Tobrutském údolí...to je naše výhoda.
Kdyby jsme na ně narazily bojím se,že by nás porazily....jsou to neskutečně vychytralí a silní soupeři....
Jak jsem říkal nejdříve se musíme dostat do Tobruku a s Danrinovou pomocí musíme najít tvého patrona...toho,který ti bude věrně sloužit.
Torena zahřálo u srdce...mít vlastního patrona!to by ho v životě nenapadlo!
Nejhorší je to,že nevíme kde jsou ostatní kameny a jejich majitelé.
Jak to?pokuď vím tak je má strážit vybraná osoba ve středu Answeru,zeptal se Toren udiveně...o tomhle často četl.
Ano,tak to bývalo ale před pár měsíci se strážce ztratil a kameny zmizely...bez stopy...a my můžeme hledat všude a nemusíme je najít.Jakoby někdo chtěl aby je ochránci nenašly....a to mě děsí.
Proto se schováváme v lesích a vyhýbáme se pozornosti...nechcem aby nás stíny našli...a už vůbec nechcem aby se ti něco stalo.
A tak trochu doufám,že v lesích najdeme kameny...
Toren si nemohl odpustit otázku...
Ty kameny jsou každý jiný?
Rewa kývl hlavou...každý má jinou barvu podle povahy a kouzlení.
Toren se napřímil...budu se učit kouzlit?
Rewa jen dořekl....jestli najdeme tvého patrona tak ano.
V tu chvíly si Toren přál jediné....
Lendover byl obehnán hradbami....
Ty byly z tvrdého kamene a věže dosahovaly výšky přibližně padesát metrů....a na jejich střechách visel prapor.
Na hradbách byly po pravidelných intervalech ostré hroty...
Ty měřily něco kolem pěti metrů....byly tu asi na obranu....proti nepřítely.
Nahoře hlídkovaly vojáci....byly po dvou metrech za sebou....a neměli jediné prázdné místo....
Toren si všiml,že to jsou obyčejní lidé....elfům asi nevěřily....
Měli na sobě hnědé,dvouvrstvé vesty a držely v rukou kopí....
Jejich helmice odrážely sluneční paprsky....
Bylo na nich znát jistou únavu....
Vstupní brána byla z černého kamene....po bocích měla stejné hroty.
Na předu měla červený znak...Toren ho ale neznal.
Podíval se na Nigela a ten zavrtěl hlavou....taky ho neznal.
Rewa šel před nimy a tlačil se davem dovnitř....bylo obtížné do nikoho nevrazit....lidé se tlačily a nedávaly pozor....byl tu hrozný zmatek.
Když procházely bránou zacítil Toren podivný pocit....ale nemyslel na něj.
Lendover byl z tohohle pohledu obří kolos,který silně připomínal arénu.
Zdi byly dokola a přední nebyla ani vidět neboť sahala ještě dál...
Toren nabil pocitu,že Lendover je ještě věčí než vypadal z venku...
Všude kolem bylo ještě více obchodníků a prodavačů než před městem.
V dohledu nebyly vidět žádné domy jen nekonečné zástupy stánků....
Rewa se dál prodíral zástupy a ohlížel se jakoby něco hledal.Ale marně.
Toren se jen dál díval na hluky lidí a obdivoval velikost Lendoveru...takové to mohutnosti města nemohl ani uvěřit...
Nigel se jen usmíval na zmateného Torena....tohle je jen začátek....ulice jsou dlouhé a končí daleko před námy....celé město je asi pětkrát věčí než Tur a desetkrát věči než náš Tamer...a to jsi nebyl uprostřed kde se tyčí obří věž,která je dlouhá přes šedesát metrů....a Toren se divil ještě víc.
Jak to můžeš v....pak si ale vzpoměl na večer kdy mu vyprávěl o jeho cestě za Raufy...jeho tým se semknul právě tady!
Ty se chceš s nimy setkat?....a obrátil pohled na bratra.
Ten mu nemusel ani odpovídat neboť provedl svůj další úsměv....Ano,řekl.
Rewa se mezitím vytlačil z davu a zamával na společníky...
Takže...začal,když se oba dostavily...můj názor je,že bychom mohli jako první obstarat nocleh a až poté hledat ty,které potřebujem...a pohlédl na Nigela.
Ten kývl hlavou a Torenovi zbývalo jen souhlasit.
Šli uličkou v levo...Rewa se tu asi vyznal....šel rozhodně a odhodlaně.
Kolem minuly podivného,červenovlasého muže,který nabízel ohromné množství bot....levnější nenajdete,zde jsou ty nejlepší,nejkvalitnější a za dobrou cenu....kupte ihned jen za 6 toverů vám prodám boty do terénu,na oslavy a na doma...kupte za pouhých 6 toverů....vykřikoval na lidi pořád dokola.
Bylo divné,že kolem tohohle stánku nebyl žádný jiný prodavač.
Ikdyž majitel byl opradu podivný se svými vlasy a stejně rudým oblekem,který byl podivně podobný krvi.
Celkový dojem co udělal na Torena byl opravu šílený.
Několik minut se ploužily a v hlavě jim znělo....kupte ihned jen za 6 toverů....kupte ihned jen za 6 toverů...
Místo kde se Rewa zastavil byla velká budova s nápisem-Pití u Pruky.
Hnědá zaoblená konstrukce měla několik mřížových oken s parapetem...
Střecha byla z určitého kusu kmene,ikdyž si Toren nemohl rozpomenout z jakého...
Zevnitř bylo slyšet křik a kravál...zdřejmě to tam žilo....a až moc.
Nigel se přiblížil k Torenovi...tady sem už byl a radím ti abys tu byl potichu...mohlo by se něco stát...a to by se ti nelíbilo.
Toren kývl a žaludek se mu rozhoupal.Prát se mu opravdu nechtělo.
Rewa namířil ke dveřím a otevřel je...ty zaskřípaly a z místnosti vyšel opilecký smrad....
Všichni tři se nahrnuly dovnitř a Rewa požádal Torena aby si někde sedl než domluví přespání.
Toren se rozhlédl zatímco se ti dva vydaly dopředu k pultu za recepčním.
Místnost byla přeplněná opilýmy muži a ti křičely a zpívaly na celé kolo jak se jim jen líbilo...
Stolů tu bylo málo a proto spoustu zákazníku sedělo na židlích a pití mělo na svých klínech...
Jediný zdroj světla byl obrovský krb,který plápolal silným ohněm...
Toren se do něj zadíval a zalilo ho teplo.Byl tak mocný...
Rozhlédl se dál a zjistil,že si nemá kam sednout.Všude bylo přeplněno a pocit,že si přisedne k někomu cizímu se mu nelíbil....
Opřel se o bílý sloup a čekal...
Zadíval se na dvě postavičky u pultu a sledoval je...něco tam spolu domlouvaly a neustále se smály...zdřejmě to šlo podle plánu.
Lidé mezitím spustily svou další píseň...
Hoj,pojďte všichni zpívat...
Hoj,budem se všem spínat...
Hoj,když nám naliješ vína...
Hoj,dáme si tě do klína...
Hoj,budeme zpívat celou noc..
Hoj,budeme tě chtít moc,moc...
Hoj,budeme chytat můru...
Hoj,chceš nám dělat chůvu...
Hoj,Hoj,Hoj,Hoj a další Hoj....nechceme mít mor.
Další sloku už Toren neslyšel,protože se objevil Nigel....už jsme našli nocleh blízko téhle hospody...zdělil mu.
Toren byl sice rád,že nebudou muset čekat tady v hluku ale chtěl by si doposlechnout píseň,která se mu zalíbila...
Ještě když vyšli bylo slyšet její refrém-Hoj,Hoj,Hoj a další Hoj...nechceme mít mor..
Prošli kolem dvaceti domů a zabočily doleva....slunce už pomalu zacházelo a ochladňovalo se...
Za pár chvil byly na místě.
Velká pošedlá budova neměla žádnou ceduli a podle Pití u Pruky byla klidná a méně nápadná...
Uvnitř byla rozlehlá místnost z oněco menším krbem než viděly....bylo tu ale útulněji a podstatně tiché prostředí...
V levo stál postarší mužík s tenkými brýlemi a s lesklým oblekem...
Rewa přistoupil a zeptal se....je možné zde přes dnešní noc přespat za dobré peníze....a zatřásl se špinavým pytlíkem kde se ozvaly peníze.
Muž si narovnal brýle a bez jediného slova zvedl ruku....
Rewa se usmál a ptal se dál...kolik pro tři cestující?
Mužík si obracel dobrých pět minut v červenobílé knížečce a hledal volný pokoj.Po chvíly konečně promluvil....
Bude to 5 toverů za každého,a ve sklíčkách se mu zablésklo...
Hlas měl poněkuď hluboký a ve výrazu měl jistou hamižnost..
Toren měl podivný pocit,že je klame ale Rewa spokojeně vyndal potřebné peníze a předal je muži...
Peníze si okamžitě schoval do kapes a zavedl je do jejich pokojů.
Číslo 14 byl skromně zařízený pokoj se třemi postelamy a jediným oknem,které bylo vyrobeno z tvrdého Meninského dřeva.Slunce už bylo pryč a skrz okno shlížely temné stíny noci...
Muž za nimy zabouchl dveře a tři společníci si okamžitě posadily a odpočívaly.
Toren si lehl...postel byla měkká a pružná.Stejný pocit měl ani Nigel neboť se nemohl ani hnout a jen potichu oddechoval..
Rewa však jen seděl a čekal než se ti dva uvolní...
Když si všimli jeho zamračeného výrazu nechaly odpočinku a sedli si.Rewa si promnul ruce a zdělal si svůj plášť...položil ho na stolek a zadíval se na Nigela s Torenem.
Dnešek jsme zvládly a podle mého názoru bez jistého podezření..vyřkl.
Toren se už dál nemohl odbíjet a zeptal se....proč musíme být v utajení?nechápu naši cestu....protože po normální by se šlo líp a nemusely bysme se takhle táhnout lesem a nebyly by jsme tak unavení...
Nevím taky proč pořád mlčíte a nic mi neřeknete a probodl pohlededem Nigela.
Najednou se Toren cítil až moc prázdný a uvolněný...tíha z něj spadla a on jen čekal na kázání,které ho jistě čekalo...
Rewa se jen usmál a pokývl hlavou...máš pravdu...nemůžem ti všechno tajit a určitě ne zrovna tobě....dlužím ti vysvětlení...a jsem si toho vědom.
Toren si v duchu oddechl.
Ale nevím kde začít...pomhouřil hlasem.
Jak už asi víš jsi další z ochránců Answeru a to je velké břemeno....pokaždé bývaly jen ti kteří měly za sebou osmnácté narozeniny a jestli se nepletu ty máš čerstvých sedmnáct...
Nečekal na souhlas a pokračoval...
Lidé si myslí,že je vše v pořádku a mají k tomu své důvody ale oni se pletou...a brzy se to dozví...a nebudeto radostná zpáva.
Nemůžu ti říct co přesně se děje,protože to nevím ani já...ale vím,že Tobruk se změnil....a my musíme najít Danrina...on je ten kdo vše ví....tedy pokuď ještě žije....což doufám.
Toren poslouchal dál...
Muž,který ti dal kámen byl Tobrutský spojenec a velmi nám pomáhal...bohužel jak jsi se přesvědčil je už po smrti...a můžou za to jistí stoupenci temnoty,které ovládá někdo,který už zakusil temnou magii...
Na jejich ovládnutí musíš být opravdový mistr v kouzlení a znát jejich řeč.
A to je velmi obtížné...i pro elfy.
Na naše neštěstí jsme nezjistily kde vzal jeden z mocných kamenů...to je naše nevýhoda...protože po nás půjdou zajisté právě tihle mocní posluhovači.A nevzdají se až do naší smrti...
Toren polkl..
Máme informace,že se stíny pohybují kolem Tobrutského lesa...je jich devět a dalších osmnáct je roztroušených po Tobrutském údolí...to je naše výhoda.
Kdyby jsme na ně narazily bojím se,že by nás porazily....jsou to neskutečně vychytralí a silní soupeři....
Jak jsem říkal nejdříve se musíme dostat do Tobruku a s Danrinovou pomocí musíme najít tvého patrona...toho,který ti bude věrně sloužit.
Torena zahřálo u srdce...mít vlastního patrona!to by ho v životě nenapadlo!
Nejhorší je to,že nevíme kde jsou ostatní kameny a jejich majitelé.
Jak to?pokuď vím tak je má strážit vybraná osoba ve středu Answeru,zeptal se Toren udiveně...o tomhle často četl.
Ano,tak to bývalo ale před pár měsíci se strážce ztratil a kameny zmizely...bez stopy...a my můžeme hledat všude a nemusíme je najít.Jakoby někdo chtěl aby je ochránci nenašly....a to mě děsí.
Proto se schováváme v lesích a vyhýbáme se pozornosti...nechcem aby nás stíny našli...a už vůbec nechcem aby se ti něco stalo.
A tak trochu doufám,že v lesích najdeme kameny...
Toren si nemohl odpustit otázku...
Ty kameny jsou každý jiný?
Rewa kývl hlavou...každý má jinou barvu podle povahy a kouzlení.
Toren se napřímil...budu se učit kouzlit?
Rewa jen dořekl....jestli najdeme tvého patrona tak ano.
V tu chvíly si Toren přál jediné....
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář