Warhammer 40000-Život Mariňáka 3/5
20. 12. 2007
Život mariňáka
Obří letoun se tyčil nademnou....všude bylo slyšet rachot turbín....a motoru...
Nebe bylo temné a mraky zakrývali oblohu.....sluneční světlo nebylo vidět.....
Ruce se mi klepali....neměl jsem žádnou zbraň....neměl jsem se jak bránit...letoun byl moje jediná ochrana....
A pak trysky zaburácely a vozidlo se vzneslo víc dopředu....pak jsem jen uviděl krátký záblesk a letoun byl spolu s mojí naddějí pryč....
Pocítil jsem strach....byl jsem tu bezmocný a neměl jedinou naději na úspěch....
Vím co mě čeká....a nebojím se...
Vítr mě studeně ovál a vzadu se něco pohlo....
Už o mě ví....a blíží se...
Tmavý stín zacítil kořist....nehybnou a bezbranou....byl jsem tu jen já a on...
Hrozivé červené oči na mě pohlédli....a lesklé tesáky cvakali o sebe....
Nestvůra vylezla a bylo ji konečně vidět.....byla mohutná a odporná....taková jakou jsem ji čekal...
Ona věděla,že tu jsem sám....a,že se ji nebudu moct bránit....že jsem pro ni snadný cíl....
A pak anižbych to čekal se zhrbila a vyskočila přímo na mě....drápy se mi zarili do těla a hlasitě jsem vykřikl.....tohle je můj konec....
Hlasitě jsem vydechl.....otevřel oči a stíral pot z čela....
Bylo mi zle.....a brnění jsem měl propocené....
Rozhlížel sem se kolem ikdyž jsem věděl,že to byl jen sen....ale tak skutečný a opravdový...až mi běhal mráz po zádech....ta bestie....Tyranid...co když to byla má budoucnost?
Než sem stačil dál přemýšlet uslyšel jsem klepání...vstal jsem a otevřel dveře..
Malý muž s obnošenými hadry a lysinou na hlavě se sklonil....pane...žádají vaši přítomnost u výcviku v sekci 6...a bez dalšího slova odešel....
Byla to jejich jediná povinnost....to byla jejich práce..je to pro ně čest.
Bez dalších úprav sem vstal a bez helmy se vydal tunelem do sekce 6....ta sídlila ve vyších patrech a sousedila s hangáry vozidel....
Prošel jsem místnost s osvětlením a přes další tunel se dostal k malé komoře...tou sem prošel a dostal se k výtahu...podobnému jako jezdí do dolních šachet...
Před ním stál voják....stejně jako včera vytáhl kartu a vložil ji do přístroje....a já vešel dovnitř..
Za dalších pět minut sem byl v horních patrech a levým prostranstvím sem šel chodbou s hangáry....tyhle místnosti byly mnohem více osvětleny a celkově vypadali více civilněji...za každými vraty se skrývali letouny typu X-10 a bombardérů Merra 13....
Lidé procházeli kolem a nejistě po sobě pomrkávali....cítili strach...ale proč?
Jakmile sem se dostal skrz dveře do sekce 6 uvítal mě známý mariňák...byl to člen moji skupiny....vítejte kapitáne....už na vás čekáme...máme tu nováčky a komandér měl za to,že na ně máte dohlédnout...tedy s vašim svolením...a uklonil se.
V pořádku....podíváme se co jsou zač a společně sme vyšli na tréninkovou plochu....
Únavné hodiny jsem procházel skrz nováčky a zkoušel jejich dovednosti....
Byly mladí a nezkušení ale i mezi nimi nyní rostou schopní vojáci,kteří nás budou v budoucnu chránit a zabezpečovat naše domovi....
Každý kdo chce být mariňákem musí podstoupi sedm tréninkových zkoušek....
Ty vyzkoušeli jejich smysli vnímání,rychlosti,pozornosti,síly,odvahy,rozvahy a disciplíny....
Každá zkouška je prověřila a kdo neuspěl neměl právo být hoden stát se mariňákem....
Zkoušky nebyli předem domluveny....mohli se provádět i o nejtemnější noci i při rozbřesku dne.....neměli na výběr neboť musí být neustále připraveny...a to za každých podmínek....
Pro začátek si vyzkoušíme jak ovládáte zbraně....chopte boltery a nabijte je....zvolal sem a díval se jak budoucí vojáci zasouvají zásobníky do bolterů...
Pak sem jim přikázal aby namířili hlavní na holograficky vytvořené orky....
Tenhle přístroj nám pomáhlal v tom aby vojáci pochopili proti komu vlastně stojí....a v bitvách to bude daleko horší....
Připravte se!....vykřikl sem a vojáci poklekli....
Nabít!!....a všichni zacvakli přepážku....a srovnali
Namířit!!!....hlavně se srovnali...
Paltee!!!!!...a místnost byla zavalena výstřeli......
Holograficky orkové se rozprskali na kousíčky a střeli se zavrtávali do jejich těl...
Vojáci pevně drželi spoušt a z obličejů jim vyráželi pocity odhodlaní....
Tvář se jim křivila spokojeností....a na úsměv neměli pomyšlení.......
Zastavte!!zakřičel jsem na ně a výbuchy střel ustaly....
Dobře....zbraně ovládáte vskutku výborně...pochválil jsem je a prohlížel si jejich obličeje....pojďme přejít k další části tréninku....a spolu s nimi jsme vyšli z hangáru....
Dlouhé hodiny jsem s nimi cvičil a trénoval a z hodin se stali týdny...čas utíkal a dny ubíhali....vojáci se zdokonalovali ve všech částí a cvičili s velkou vůlí....byl jsem na všechny hrdý...snažili se ze všech svích sil....ovládali zbraně stejně dobře jako své chování....nebáli se....čest jim proudila v krvi a odvaha je naplňovala každý den....už to nebyly ti vystrašení muži....ale dokonalí vojáci,kteří by za císaře položili svůj život....
Stali se znich opravdoví muži....a po třech tvrdých měsících stáli ve svatyňi,kde se konalo jejich povýšení......povýšení na mariňáky...
Místnost byla postříbrněna šerpěmi a štíty....dav byl tichý a nemluvný a vyčkával na zahájení...
Já jsem stál na plukovníckém můstku hned vedle komandérů...což byla nejvetší hodnost mariňáků....na sobě sem ale nměl brnění...jen sváteční oděv....ten sem míval u každého obřadu...
Zazpomínal jsem jak jem tu i já před lety stál a byl nervozní....na tu chvíli nikdy nezapomenu...a než sem se nadál....už kráčeli mí učni....
Celý obřad trval několik hodin......a ke konci sme měli nové hrdiny,kteří za nás budou bojovat...
Nyní jsou konečně oddáni císaři....a začíná jejich dlouhý život mariňáků....
Nebojte ješte není konec....zbývájí nám ješte 2 kapitolky...takže snad brzy u nich...
Obří letoun se tyčil nademnou....všude bylo slyšet rachot turbín....a motoru...
Nebe bylo temné a mraky zakrývali oblohu.....sluneční světlo nebylo vidět.....
Ruce se mi klepali....neměl jsem žádnou zbraň....neměl jsem se jak bránit...letoun byl moje jediná ochrana....
A pak trysky zaburácely a vozidlo se vzneslo víc dopředu....pak jsem jen uviděl krátký záblesk a letoun byl spolu s mojí naddějí pryč....
Pocítil jsem strach....byl jsem tu bezmocný a neměl jedinou naději na úspěch....
Vím co mě čeká....a nebojím se...
Vítr mě studeně ovál a vzadu se něco pohlo....
Už o mě ví....a blíží se...
Tmavý stín zacítil kořist....nehybnou a bezbranou....byl jsem tu jen já a on...
Hrozivé červené oči na mě pohlédli....a lesklé tesáky cvakali o sebe....
Nestvůra vylezla a bylo ji konečně vidět.....byla mohutná a odporná....taková jakou jsem ji čekal...
Ona věděla,že tu jsem sám....a,že se ji nebudu moct bránit....že jsem pro ni snadný cíl....
A pak anižbych to čekal se zhrbila a vyskočila přímo na mě....drápy se mi zarili do těla a hlasitě jsem vykřikl.....tohle je můj konec....
Hlasitě jsem vydechl.....otevřel oči a stíral pot z čela....
Bylo mi zle.....a brnění jsem měl propocené....
Rozhlížel sem se kolem ikdyž jsem věděl,že to byl jen sen....ale tak skutečný a opravdový...až mi běhal mráz po zádech....ta bestie....Tyranid...co když to byla má budoucnost?
Než sem stačil dál přemýšlet uslyšel jsem klepání...vstal jsem a otevřel dveře..
Malý muž s obnošenými hadry a lysinou na hlavě se sklonil....pane...žádají vaši přítomnost u výcviku v sekci 6...a bez dalšího slova odešel....
Byla to jejich jediná povinnost....to byla jejich práce..je to pro ně čest.
Bez dalších úprav sem vstal a bez helmy se vydal tunelem do sekce 6....ta sídlila ve vyších patrech a sousedila s hangáry vozidel....
Prošel jsem místnost s osvětlením a přes další tunel se dostal k malé komoře...tou sem prošel a dostal se k výtahu...podobnému jako jezdí do dolních šachet...
Před ním stál voják....stejně jako včera vytáhl kartu a vložil ji do přístroje....a já vešel dovnitř..
Za dalších pět minut sem byl v horních patrech a levým prostranstvím sem šel chodbou s hangáry....tyhle místnosti byly mnohem více osvětleny a celkově vypadali více civilněji...za každými vraty se skrývali letouny typu X-10 a bombardérů Merra 13....
Lidé procházeli kolem a nejistě po sobě pomrkávali....cítili strach...ale proč?
Jakmile sem se dostal skrz dveře do sekce 6 uvítal mě známý mariňák...byl to člen moji skupiny....vítejte kapitáne....už na vás čekáme...máme tu nováčky a komandér měl za to,že na ně máte dohlédnout...tedy s vašim svolením...a uklonil se.
V pořádku....podíváme se co jsou zač a společně sme vyšli na tréninkovou plochu....
Únavné hodiny jsem procházel skrz nováčky a zkoušel jejich dovednosti....
Byly mladí a nezkušení ale i mezi nimi nyní rostou schopní vojáci,kteří nás budou v budoucnu chránit a zabezpečovat naše domovi....
Každý kdo chce být mariňákem musí podstoupi sedm tréninkových zkoušek....
Ty vyzkoušeli jejich smysli vnímání,rychlosti,pozornosti,síly,odvahy,rozvahy a disciplíny....
Každá zkouška je prověřila a kdo neuspěl neměl právo být hoden stát se mariňákem....
Zkoušky nebyli předem domluveny....mohli se provádět i o nejtemnější noci i při rozbřesku dne.....neměli na výběr neboť musí být neustále připraveny...a to za každých podmínek....
Pro začátek si vyzkoušíme jak ovládáte zbraně....chopte boltery a nabijte je....zvolal sem a díval se jak budoucí vojáci zasouvají zásobníky do bolterů...
Pak sem jim přikázal aby namířili hlavní na holograficky vytvořené orky....
Tenhle přístroj nám pomáhlal v tom aby vojáci pochopili proti komu vlastně stojí....a v bitvách to bude daleko horší....
Připravte se!....vykřikl sem a vojáci poklekli....
Nabít!!....a všichni zacvakli přepážku....a srovnali
Namířit!!!....hlavně se srovnali...
Paltee!!!!!...a místnost byla zavalena výstřeli......
Holograficky orkové se rozprskali na kousíčky a střeli se zavrtávali do jejich těl...
Vojáci pevně drželi spoušt a z obličejů jim vyráželi pocity odhodlaní....
Tvář se jim křivila spokojeností....a na úsměv neměli pomyšlení.......
Zastavte!!zakřičel jsem na ně a výbuchy střel ustaly....
Dobře....zbraně ovládáte vskutku výborně...pochválil jsem je a prohlížel si jejich obličeje....pojďme přejít k další části tréninku....a spolu s nimi jsme vyšli z hangáru....
Dlouhé hodiny jsem s nimi cvičil a trénoval a z hodin se stali týdny...čas utíkal a dny ubíhali....vojáci se zdokonalovali ve všech částí a cvičili s velkou vůlí....byl jsem na všechny hrdý...snažili se ze všech svích sil....ovládali zbraně stejně dobře jako své chování....nebáli se....čest jim proudila v krvi a odvaha je naplňovala každý den....už to nebyly ti vystrašení muži....ale dokonalí vojáci,kteří by za císaře položili svůj život....
Stali se znich opravdoví muži....a po třech tvrdých měsících stáli ve svatyňi,kde se konalo jejich povýšení......povýšení na mariňáky...
Místnost byla postříbrněna šerpěmi a štíty....dav byl tichý a nemluvný a vyčkával na zahájení...
Já jsem stál na plukovníckém můstku hned vedle komandérů...což byla nejvetší hodnost mariňáků....na sobě sem ale nměl brnění...jen sváteční oděv....ten sem míval u každého obřadu...
Zazpomínal jsem jak jem tu i já před lety stál a byl nervozní....na tu chvíli nikdy nezapomenu...a než sem se nadál....už kráčeli mí učni....
Celý obřad trval několik hodin......a ke konci sme měli nové hrdiny,kteří za nás budou bojovat...
Nyní jsou konečně oddáni císaři....a začíná jejich dlouhý život mariňáků....
Nebojte ješte není konec....zbývájí nám ješte 2 kapitolky...takže snad brzy u nich...
Komentáře
Přehled komentářů
No tentokrát jsi to teda moc nepřehnal. Měl bys to vylepšit a protáhnout. Mě ty recenze taky vycházejí krátký.
liný jak veš
(readktor, 18. 1. 2008 23:32)